Sleduji mediální debatu o výživném na děti, které by měl za neplatící rodiče převzít a následně vymáhat stát a ráda bych touto formou přispěla k diskutovanému tématu. V prvé řadě bych chtěla říci, že iniciativě ministryně Marksové se nedá než tleskat ve stoje. Proč?
Dlouhodobě se zabývám a svou činností podporuji ženy samoživitelky v jejich nelehké životní situaci. Životní osudy, se kterými se dnes a denně v naší obecně prospěšné společnosti setkáváme, jednoznačně dávají za pravdu ministerské, respektive vládní iniciativě. Samoživitelky se totiž dostávají do situace, kdy se najednou ocitnou na všechno samy - práce, nové bydlení, placení účtů, výchova dětí. Mnohdy jsou ještě navíc, díky nezodpovědnosti svých partnerů, zadluženy. Když se k tomu přidá i neplacení výživného, pak se problémy začnou řetězit. A tato spirála je silou gravitace táhne ke dnu. Žena, která si mnohdy relativně spokojeně žila ve středostavovských poměrech, se najednou ocitá na dně společenského žebříčku, a pokud se jí nedostává podpory jejího sociálního okolí - rodiny a přátel, pak to nevyhnutelně vede k hlubokému propadu nejen finančnímu, ale také psychickému. A kdo tím vším trpí nejvíc? Samozřejmě děti. Děti, které na situaci nenesou žádný podíl, ale jsou rodinnou situací významně poškozeny, v extrémních případech i na celý život.
Možná si budete říkat, že to vidím zkresleně právě proto, že se zabýváme těmi nejohroženějšími případy. I my jsme měli podobné pochybnosti, proto jsme nechali zpracovat reprezentativní výzkum, který by fenomén samoživitelství popsal. Přestože se výsledky právě v těchto dnech finalizují, již nyní z nich lze vyčíst, že Česká republika má skutečný problém. Díky narůstající krizi rodiny projevující se především dramatickým nárůstem počtu dětí narozených mimo manželství a vysokou mírou rozvodovosti, vzniká mnoho tzv. sólorodičovských rodin, tedy rodin s jedním rodičem a dětmi. V současnosti je v České republice takových rodin téměř 300 000, což znamená, že je to 29 % všech českých rodin s tzv. závislými dětmi. Oněch 29 % jednorodičovských domácností představuje 400 000 dětí. Alarmující je zároveň i skutečnost, že z 90-ti % vedou tyto rodiny ženy - sólomatky. Ze studie jednoznačně plyne, že právě pozice sólomatky s sebou nese žalostné vyhlídky na alespoň uspokojivý život. Důvodů, proč tomu tak je, existuje více, ale jeden z těch nejrizikovějších je neplacení výživného ze strany otce. Jinými slovy, sólomatka má výrazně větší pravděpodobnost, že upadne do chudoby. Odborníci v této souvislosti hovoří o tzv. feminizaci chudoby.
Nechci zde citovat všechny poznatky, na které přišel náš průzkum (mimochodem brzy bude publikován), ale chci spíše na základě vybraných tvrdých dat demonstrovat, že jde o problém skutečný, nikoli pouze domnělý. Čísla potvrzují správnost záměru ministryně Marksové. A není to pouze český problém. Studie a zkušenosti z ostatních evropských zemí jednoznačně ukazují, že starost státu v této oblasti vede k lepším životním podmínkám jednorodičovských domácností, tedy sólomatek.
O to překvapivější jsou hlasy z druhého tábora odpůrců ministerského opatření, kteří například tvrdí, že “by stát na sebe neměl brát odpovědnost jedinců”. S tím lze souhlasit, ale pouze do chvíle, kdy nemožnost efektivního vymáhání způsobuje, že se sólomatky dostanou ke svým penězům s obrovským zpožděním, nebo se k nim nedostanou vůbec. Zatímco peníze na výživné jsou v nedohlednu, měsíční výdaje na chod domácnosti je potřeba platit s železnou pravidelností. Často se pak stává, že sólomatka se svým příjmem nevyjde a musí si půjčit. A kola dluhové spirály se začínají roztáčet.
Jednorodičovské domácnosti jsou tady. Je to trend, kterému se nelze bránit tak, že ho budeme ignorovat. Moderní stát má jedinou šanci: tomuto trendu se přizpůsobit a usnadnit život všem, kdo jdou touto cestou. Protože ve svém důsledku tato opatření pomáhají těm nejpotřebnějším, tedy dětem.
Ivana Tykač
