Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kozu do Afriky nebo kluka od vedle?

19. 09. 2014 10:00:00
Začal nový školní rok. Pro většinu z nás to něco znamená. Pro někoho krásnou vzpomínku, pro někoho tvrdou realitu. Pro jednoho radost z toho, že opět potká své kamarády, pro jiného strach, že se opět potká se svým neoblíbeným předmětem. Prostě všichni, jak děti tak dospělí, již od dob zavedení trivia Marie Terezie máme z nového školního roku nějaký pocit a nějaká očekávání.

Jaké pocity a jaká očekávání z nového školního roku ale mohou mít děti, které čeká hladovění v době, kdy ostatní děti klušou jako stádo do školní jídelny, užívají si přestávky, zažívají tu největší školní srandu a jen tak mimochodem do sebe dostávají energii, kterou v tom věku jednoduše potřebují?

Když jsme začínali s projektem www.obedyprodeti.cz, byla naše představa řekněme hodně “nutriční”. Mysleli jsme si, že hlad v důsledku nezaplaceného oběda je to hlavní, o co jde. Ale zkušenosti nás poučily, že to je pouze spouštěč. Děti bez oběda nemají dostatek energie a chuti se učit. Zhoršuje se jim prospěch. Objevují se i případy, kdy je do školy odmítají posílat sami rodiče, protože se jednoduše stydí, že jim nemohou jídlo zaplatit. Co nás však překvapilo nejvíc je fakt, že celý tento řetězec příčin a následků ústí do postupného odcizování se dítěte dětskému kolektivu. Všichni obědvají, žertují, smějí se a dítě bez oběda je mimo hru. Zažívá své první společenské vyloučení. Co může následovat? Scénářů může být mnoho, ale jeden velmi pravděpodobný říká, že z dlouhodobého horizontu svůj pocit vyloučení z jedné skupiny bude kompenzovat začleněním do jiné. Ta už však místo školních kulis může mít kulisy ulice a místo obědů se bude podávat něco “výživnějšího”. Jinými slovy, relativně banální věc jako je školní oběd, může mít naprosto fatální důsledky pro psychický a sociální vývoj dítě.

Chtěli jsme udělat něco, proč by tyto děti chodily do školy o něco raději nebo dokonce se na školu těšily. A musím přiznat, že výsledky prvního roku nás mile překvapily. Původně to měla být jednorázová pomoc těm nejpotřebnějším. Ale s tím, jak se objevovali další a další dárci, akce přerostla v projekt s transparentním účtem a téměř čtyřmi sty podpořenými dětmi během prvních dvanácti měsíců od spuštění. Co dítě, to dojemný příběh, který v drtivé většině mluví o školákovi šťastném za tak „obyčejnou“ věc, jako je chodit na oběd se svými spolužáky. Je neuvěřitelné, že v jednadvacátém století existují v České republice děti, které ve škole neobědvají. Ale čísla mluví jasně. Téměř každé 10. dítě je aspoň částečně postiženo hladověním během školní docházky.

Nemohu se však zbavit pocitu, že stejně jako v jiných oblastech i zde trochu platí, že pod svícnem je tma. Díky mediálnímu tlaku víme o problémech černé Afriky víc než o postavení některých sociálních skupin u nás doma. A že přispíváme na kozu do Afriky a nevidíme, že kluk chodící do stejné třídy jako naše dítě může trpět hladem jednoduše proto, že si jeho rodiče nemohou školní obědy dovolit. Nic proti kozám, ale jde o naše děti.

Proto jsme se rozhodli od prvního dne nového školního roku také trochu mediálně zatlačit a spustili jsme kampaň pod heslemPomozte nám nakrmit děti jídlem a láskou.Ta si klade za cíl jednak o problému informovat širokou veřejnost a také oslovit ty, kteří se stejně jako my nehodlají smířit se skutečností, že ve střední Evropě existují v současné době děti, které nemají oběd. Kampaň, která tak vznikla, bude využívat širokou škálu medií od televize, přes tisk a venkovní média až po internet a budeme se snažit, aby fungovala po celý školní rok. Na její přípravě se podílela spousta lidí a firem bez nároku na honorář a za to jim patří náš velký dík. Za všechny bych chtěla jmenovat fotografku Annu Kovačič, reklamní agenturu Comtech, nebo produkční společnost Punk Film. Přidala se také spousta médií. Ale to nejdůležitější nás teprve čeká. Čeká nás test toho, zda nám všem v České republice bude problém připadat natolik důležitý, abychom s ním něco udělali. Takže koho podpoříte vy - kozu do Afriky, nebo kluka od vedle?

Ivana Tykač

mimo jiné zakladatelka projektu www.obedyprodeti.cz

P.S.

Zde si můžete prohlédnout náš televizní spot https://www.youtube.com/watch?v=SoCvRml4zqs

A zde můžete přispět na transparentní účet http://www.obedyprodeti.cz/clanky/transparentni-ucet-77.html

Autor: Ivana Tykač | pátek 19.9.2014 10:00 | karma článku: 3.32 | přečteno: 96x

Další články blogera

Ivana Tykač

Kolik dětí máš, tolikrát jsi Evropankou

Četla jsem nedávno své dvouleté dcerce pohádku na dobou noc. Volba bezděčně padla na českou klasiku o Smolíčkovi.

2.2.2016 v 13:50 | Karma článku: 28.36 | Přečteno: 1101 |

Ivana Tykač

Emancipace versus islamizace

Před časem jsem četla velmi inspirativní rozhovor s Danem Schueftanem, bývalým poradcem premiérů Jicchaka Rabina a Ariela Šarona, jehož slova i sám redaktor uvodil jako osvobozující názory.

29.9.2015 v 12:05 | Karma článku: 42.29 | Přečteno: 2461 |

Ivana Tykač

Muslimské šátky povoleny – rok poté

V těchto dnech uplynul přesně rok od chvíle, kdy Českem hýbala kauza okolo zákazu nošení muslimských šátků ve škole a kdy ve prospěch muslimských studentek zasáhla ombudsmanka Anna Šabatová.

5.9.2015 v 8:02 | Karma článku: 41.39 | Přečteno: 2592 |

Ivana Tykač

O stárnoucí populaci a péči o děti

Česká, potažmo evropská populace stárne. Píše se o tom stále. Naposledy jsem zaznamenala rozsáhlou stať o tomto tématu v týdeníku Ekonom. O tématu se hovoří v různých kontextech, nejčastěji však v souvislosti s důchodovou reformou. Nechci zde proto opakovat již mnohokrát řečené. Spíše mi jde o to, zamyslet se nad tím ve světle fenoménu, kterým se dlouhodobě zabývám - tedy v kontextu postavení rodin samoživitelů ve společnosti.

2.4.2015 v 10:00 | Karma článku: 18.32 | Přečteno: 1079 |

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Nacházejí se rozpory ve výrocích Krista?

Ježíš říkal, že když nás někdo udeří na pravou tvář, máme mu nastavit i druhou. On sám se však podle této zásady nezachoval.

17.10.2017 v 15:15 | Karma článku: 3.83 | Přečteno: 165 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Moře a čas: Finito

Následující text je pocitová črta inspirovaná jedním časně podzimním výletem na ostrov ve Středomoří. Jedná se vlastně o první část jakéhosi seriálu.

17.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Mário Oláh

Zápis z magického denníka Fratera Saepesa - VI.IX.MMXVII

Mágus Frater Saepes mi po dlhšej dobe poskytol náhľad do svojho magického denníka a dovolil, aby som sa na blogu podelil s jeho snovými víziami, pohľadom na svet a elitu či s psychedelickým zážitkom s rastlinou sily Diablove gule.

17.10.2017 v 13:28 | Karma článku: 11.76 | Přečteno: 109 |

Jana Slaninová

Bojuj na naší straně!

Omšelý dům na konci neznámé ulice se mi vůbec nezamlouval. „Tam budeme spát.“ oznámil nám průvodce. „To není dobrý nápad.“ řekla jsem.

17.10.2017 v 13:13 | Karma článku: 12.44 | Přečteno: 328 | Diskuse

Karel Janďourek

Až budu těhotná

U nás doma sledujeme jeden z mnoha nekonečných televizních seriálů. Já vím, že to asi przní vkus, ale na druhou stranu jsme přece národem, který stvořil tak legendární postavu, jako byl doktor Štrosmajer....

17.10.2017 v 12:01 | Karma článku: 13.05 | Přečteno: 449 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1378
matka, podnikatelka, filantropka

Seznam rubrik

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.