Právě dokončujeme první výroční zprávu naší obecně prospěšné společnosti WOMEN FOR WOMEN a myslím, že je to ta pravá příležitost ohlédnout se zpět.
Když jsem přemýšlela, jak mohu přispět svým dílem světu kolem sebe, vybavila se mi jistá část mého vlastního života. Nerada na ni vzpomínám a jako všechny špatné zkušenosti člověk vytěsňuje z paměti, tak i mně trvalo nějaký čas vybavit si situaci, kdy jsem se rozcházela se svým prvním manželem. Nicméně vše špatné je k něčemu dobré, protože mi tato zkušenost významně pomohla při hledání a nalezení způsobu, jak být veřejně prospěšná. Ta zkušenost mi dala možnost pochopit a naladit se na ženy, které se do podobné situace dostaly. Začala jsem problém zkoumat podrobněji a naprosto mě vyděsilo, kolik žen se do podobných situací dostává a kolik žen se díky nezodpovědnosti bývalých partnerů a neschopnosti nebo pomalosti byrokratického aparátu ocitá v existenčních problémech. Jsou doslova zahnány do kouta, bez možnosti se jakkoli bránit, protože jejich bývalí partneři neplatí výživné a úřady jsou na ně krátké, nebo způsob vymáhání výživného je příliš pomalý. Právě tento moment - tedy ženy v jakémsi vakuu mezi původním životem a životem novým - jsem si vzala za své, jako svůj díl odpovědnosti vůči světu okolo sebe.
Proto jsem, spolu se svým manželem Pavlem, před více než rokem založila obecně prospěšnou společnost WOMEN FOR WOMEN, která pomáhá ženám a jejich dětem, které se dostaly do tíživé existenční situace. Páteří naší práce je tříletý program podporovaného bydlení a psychosociální pomoci. Díky úsilí našeho týmu se nám podařilo, za relativně krátkou dobu existence, pomoci téměř 40ti ženám a bezmála 60ti dětem a v této oblasti poskytujeme jednu z nejkomplexnějších péčí v České republice. Za to patří všem, kdo se na pomoci podílejí, velký dík.
Nicméně, když se ohlédnu zpět, napadá mě jeden paradox. Přestože se naše společnost jmenuje „ženy ženám”, ve své podstatě ženy nejsou tím hlavním, proč to vše děláme. Jsou to šťastné děti, v kterých je naše budoucnost. Tomu rozumí každá matka zcela instinktivně. A stejný instinkt nám velel pomoci ve chvíli, kdy jsme zjistili, že některé české školou povinné děti trápí hlad, protože si jejich rodiče nemohou dovolit obědy ve školách. Okamžitě jsme zareagovali a založili jsme projekt Obědy pro děti, který se setkal a stále se setkává s velkým ohlasem a na nějž lidé velmi spontánně přispívají. Za to i jim patří neskonalý dík.
A přestože jsem si jista, že není v našich silách pomoci všem ženám a dětem, které podobnou pomoc potřebují, jsem přesvědčena, že i malá pomoc dělá svět lepší. Díky vám všem, kdo pomáháte.
