V poslední době se doslova roztrhl pytel s mediálními prohlášeními, která ve svém podtextu naznačují, že jsem se stala prostřednictvím svých firem příčinou zrušení výběrového řízení na prodej Kasáren Jana Žižky v Karlíně.
Z výroků pana ministra Stropnického v médiích se může zdát, že za neprůhlednou a podle jeho slov “zpackanou” soutěž mohou mé dvě firmy, které se do výběrového řízení přihlásily. Jsou prý majetkově propojeny. A já se ptám, zda je v této zemi zakázáno jít do otevřeného výběrového řízení, o jehož existenci dlouho dopředu informují média, se dvěma firmami patřícími jednomu člověku? Je to stejně absurdní konstrukce, jako kdyby například ministerstvo vnitra zrušilo výběrové řízení na dodávku služebních aut kvůli tomu, že se do něj přihlásila automobilka Škoda a automobilka Audi. Ty jsou také majetkově propojeny.
Důvod, proč jsem šla do výběrového řízení se dvěma svými subjekty, je velmi podobný zmíněnému příkladu s automobilkami - každý z nich je trochu jiný. Mé dvě firmy, jejichž vlastnictví jsem nikdy netajila, šly do soutěže samostatně z velmi podobného důvodu - každá představovala jinou formu využití objektu. Ze soutěžních podmínek navíc nepřímo vyplývalo, že bude posuzováno, zřejmě ministerstvem kultury, zda je předložený návrh v souladu s památkovou ochranou. I proto dva soutěžní návrhy. Navíc jsem přesvědčena, že povinností podnikatele je maximalizovat v souladu se zákonem a při dodržení všech soutěžních podmínek svou šanci na úspěch. A pouze to jsem udělala. Společnost Netal byla nositelem projektu, který počítal s polyfunkčním domem s byty, kancelářemi a obchody. Griva Art šla do soutěže s projektem, který je mému srdci velmi blízký - s projektem univerzitního kampusu, který jsem preferovala. Vznik nového univerzitního kampusu by Praze dal jak novou vysokou školu, tak komplexní zázemí pro stovky studentů. A studentský živel by zase na oplátku přinesl Karlínu životodárné okysličení.
Ten, kdo je zodpovědný za podmínky stanovené v předmětném výběrovém řízení, je ministerstvo obrany. To mělo zároveň právo ho zrušit a já to akceptuji. Co ale akceptovat nemohu, je snaha vytvářet okolo mého jména a jména mých firem, jak řekl pan ministr, „šedivý mlžný obrázek”. Různé náznaky v jeho vyjádřeních došly tak daleko, že se mne před pár dny dcera zeptala, zda jsem skutečně udělala něco špatného. A to je moment, kdy si uvědomíte, že náznaky a polopravdy se začínají dotýkat vás osobně, nikoli „pouze” vašich firem. Instinkt matky pak velí chránit vlastní rodinu. Proto se výrazně ohrazuji proti tomu, v jakých kontextech je zmiňováno jméno naší rodiny. Nemohu se totiž zbavit dojmu, že se jméno Tykač stalo dobrým mediálním terčem. Vzbuzuje emoce i tam, kde by za běžných okolností nebyly. Možná je to jen souhra okolností, ale v agendě nových ministrů se jméno naší rodiny za poslední měsíc objevilo již podruhé.
Proto jsem minulý týden dopisem požádala ministra obrany o osobní schůzku. Pana Stropnického si velmi vážím jako umělce a věřím, že je také gentlemanem, který si vyslechne a konečně objektivně posoudí důvody, proč jsem do výběrového řízení vstupovala se dvěma firmami. Na oplátku bych se ho ráda zeptala na skutečné důvody zrušení výběrového řízení. Jednak proto, že oficiální dopis o zrušení takové důvody neobsahoval, jednak proto, že lze pouze těžko uvěřit důvodům, které se prezentují v médiích. Příběh bude mít jistě pokračování.
