Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Emancipace versus islamizace

29. 09. 2015 12:05:48
Před časem jsem četla velmi inspirativní rozhovor s Danem Schueftanem, bývalým poradcem premiérů Jicchaka Rabina a Ariela Šarona, jehož slova i sám redaktor uvodil jako osvobozující názory.

A skutečně. Po jeho přečtení se mi znatelně ulevilo. Již nějakou dobu mě totiž pronásleduje pocit, zda myšlenky, které mě v souvislosti s vyostřenou situací v Evropě napadají, nejsou počínající patologická islamofobie. Po přečtení rozhovoru s ním mám opět pocit, že jsem normální.

Jeho slova jsou osvobozující především proto, že nahlas vyslovují to, co se pravděpodobně skrývá v nitru mnoha z nás. Nebere servítky a popisuje stav věcí evropských bez politicky korektního slovníku a otevřeně mluví o tom, že Evropa páchá sebevraždu. A to nejen demografickou, ale i kulturní. Poukazuje na nerovný boj mezi západní civilizací stiženou nemocí multikulturalizmu a svázanou bezbřehou tolerancí s vývojově o několik století zpožděnou islámskou kulturou, která je nicméně ve svých prostředcích skrytého boje o to efektivnější. Možná by se při této příležitosti slušelo připomenout si téměř prorocká slova bývalého lybijského vůdce Kaddáfího: „Je jasné, že Alláh udělí vítězství islámu v Evropě bez mečů, bez pušek, bez dobývání. Nepotřebujeme teroristy, nepotřebujeme sebevražedné atentátníky. Padesát milionů muslimů v Evropě ji promění v islámský kontinent během několika desetiletí.“ A prezident kandidátské země EU, Turecka, dodává: „Demokracie je jen vlak, kterým dojedeme k cíli. Mešity jsou naše kasárny, minarety naše bajonety a věřící naši vojáci. Neexistuje žádný umírněný islám a nějaký jiný islám, islám je prostě islám.“ Ve světle těchto citátů se zdá i pád Římské říše pod nájezdem barbarských Vizigótů jako přijatelnější osud. Nájezdníci z 5. století totiž ve výsledku přijali kulturu porobeného Říma, ale muslimové se k ničemu takovému v Evropě nechystají. Podobně naši situaci v rozhovoru komentuje i Schueftan: „Arabští běženci nechtějí být jedni z vás, nechtějí sdílet vaši kulturu, chtějí vaši kulturu změnit do té míry, že Evropa nebude Evropou.“

Schueftan dále pokračuje: „Evropané se bojí říci, že jejich kultura, kde ženy jsou rovnocenné s muži, je nadřazena kulturám, které se k ženám chovají jako k dobytku. (...) Přinášejí s sebou kulturu, jež se s tou evropskou dostane do konfliktu. Klasický příklad - postavení žen a vztah společnosti k nim. Evropa je silně emancipovaný kontinent, ženy se zde těší veškerým právům ažádná nemusí žádat své bratry nebo otce o svolení dělat toči ono.“

Běžné uvažování Evropana či Evropanky v polovině druhé dekády 21. století se zdráhá uvěřit, že by to mohla být pravda a že to, co Schueftan tvrdí, je reálná hrozba. Jestliže máte podobný pocit, pak možná jeden příklad za všechny. Muslimský duchovní Al-Eila na začátku tohoto roku své ovečky v mešitě Al-Nur častoval následujícími doporučeními. Cituji: „Pokud chce žena opustit dům nebo se někde nechat zaměstnat, musí požádat o svolení svého chotě. Dále se mimo jiné musí starat o to, aby byla hezká. Muž trpí a působí to problémy v rodině, jestliže sice pojme za choť pěknou ženu, ale z ní se poté za nějaký čas stane, bůh jí buď milostiv, tlusťoška se sklíčeným obličejem. Taková mu připomíná samotného Satana. Žena navíc nesmí pustit nikoho do domu svého muže. Bez jeho svolení nesmí opustit domácnost či spát mimo ni, ani v domě svého otce.“ A výčet naprostých nechutností v podání imáma nekončí a nevyhýbá se ani otázkám z intimní sféry. „Žena se nesmí vzpírat spát se svým mužem. Není dovoleno, aby se omlouvala a vymlouvala.“ A to ani v případě, když má své dny. Imám k tomu dodává: „Áiša (nejoblíbenější manželka Proroka, který s ní začal spát v jejích devíti či deseti letech věku) řekla, že prorok Mohamed hodil přes její vagínu bederní zástěru a pak využil pro své potěšení zbytek jejího těla.“ Jen pro doplnění, imám hovoří o praktikách ze 7. století a při popisu ženy se moderní člověk nemůže zbavit pocitu, že je zde popisován kus masa. Co je však na celé věci nejvíce šokující, je fakt, že se toto “mravoučné” kázání neodehrálo v Saudské Arábii, ale v Berlíně a nikoli před 300 lety, ale na začátku roku 2015. Poctivé je zmínit, že kázání bylo odsouzeno některými muslimskými spolky v Německu. A co na to německá justice? Zvažuje trestní stíhání. Ano, čtete dobře, zvažuje. Místo toho, aby rázně zakročila a jednoznačně dala najevo, že tento slovní výron nepatří do současné Evropy a nemá nic společného se svobodou vyznání, váhavě zvažuje, zda vůbec zakročí.

K emancipaci si Evropa prošla dlouhou cestu. A přestože není dokonalá a má spoustu stinných stránek, jako žena mohu sebevědomě prohlásit, že jsem hrdá na to, že se naše západní civilizace dostala do bodu, kdy rovnost pohlaví je převládající koncept. Často jsem přemýšlela, kam až emancipace může zajít. Zda její další rozšiřování a prohlubování již nebude, ve vztahu muže a ženy, spíše na škodu. Dnes si myslím, že je na pořadu dne jiná úvaha. Jestliže se nepostavíme na její obranu, vlna myšlenek jako vystřižených ze středověku nás může uvrhnout do zlověstné doby temna.

Možná si řeknete: hysterická ženská? Ale není to hysterie. Je to strach. Strach matky a ženy, která nebere to, co se děje okolo, na lehkou váhu. Média často podobné úvahy a jejich autory nálepkují jako strachem paralyzované, ale já se ptám, co je na rozumné míře strachu škodlivého? Mimochodem, je to jedna z hlavních evolučních výhod Homo Sapiens, díky které jsme se jako druh nenechali na dlouhé evoluční cestě vyhubit predátory. Když jsme pocítili strach, prostě jsme se hrozícímu nebezpečí postavili, nebo volili alternativu útěku. Rozumná míra strachu vede k tomu, že jsme motivovaní a připravení k akci. Jsem za svůj strach, který se obává, že emancipace může podlehnout islamizaci Evropy, ráda.

Použité citace pochází z časopisu Reflex č. 37, publikováno 10. září 2015

Autor: Ivana Tykač | úterý 29.9.2015 12:05 | karma článku: 42.29 | přečteno: 2461x

Další články blogera

Ivana Tykač

Kolik dětí máš, tolikrát jsi Evropankou

Četla jsem nedávno své dvouleté dcerce pohádku na dobou noc. Volba bezděčně padla na českou klasiku o Smolíčkovi.

2.2.2016 v 13:50 | Karma článku: 28.36 | Přečteno: 1100 |

Ivana Tykač

Muslimské šátky povoleny – rok poté

V těchto dnech uplynul přesně rok od chvíle, kdy Českem hýbala kauza okolo zákazu nošení muslimských šátků ve škole a kdy ve prospěch muslimských studentek zasáhla ombudsmanka Anna Šabatová.

5.9.2015 v 8:02 | Karma článku: 41.39 | Přečteno: 2592 |

Ivana Tykač

O stárnoucí populaci a péči o děti

Česká, potažmo evropská populace stárne. Píše se o tom stále. Naposledy jsem zaznamenala rozsáhlou stať o tomto tématu v týdeníku Ekonom. O tématu se hovoří v různých kontextech, nejčastěji však v souvislosti s důchodovou reformou. Nechci zde proto opakovat již mnohokrát řečené. Spíše mi jde o to, zamyslet se nad tím ve světle fenoménu, kterým se dlouhodobě zabývám - tedy v kontextu postavení rodin samoživitelů ve společnosti.

2.4.2015 v 10:00 | Karma článku: 18.32 | Přečteno: 1079 |

Další články z rubriky Ostatní

David Vlk

Poslúchaj vnuku, ty taky kúříš tu marijánu???

"No a nechceš to?? Kúříš to, nebo nekúříš? Tož néni toho božího daru škoda? Šak je to také pěkné kvítko!!"

24.8.2017 v 12:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Ladislav Kratochvíl

Psaní všemi dvaceti

Jelikož nejsem školená písařka, trvá mi napsání jedné stránky A4 docela dlouho. Do klávesnice totiž „klofu“ jedním prstem jedné ruky a zdůvodňuji si to tak, že není důležité, jak rychle člověk píše, ale co napíše.

24.8.2017 v 12:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Karel Trčálek

Pohostinnost českého národa je jen vylhaný mýtus

Není pohostinnost jako pohostinnost. Kdo jinému postel stele, sám na ní umírá. Po návratu z pohostinství je každý praotcem Čechem, respektive jeho dcerami

24.8.2017 v 11:48 | Karma článku: 5.73 | Přečteno: 167 | Diskuse

Pavel Vrba

Kdo ho vůbec zná? Paulo Coelho.

Na druhou stranu, já bych tohoto spisovatele také neznal, kdybych při pročítání různých citátů nenarazil právě na ty jeho. A přestože má za sebou i bouřlivý život, řada jeho myšlenek mě oslovuje.

24.8.2017 v 11:30 | Karma článku: 7.79 | Přečteno: 122 | Diskuse

Dana Adámková

Psíma očima

Tož nevím, co se u nás bude dít, jenom tuším, že přestavba kuchyně bude asi kvůli mně a mým dětem. Panička začíná být nějaká nervózní. Snaží se, abych nic nepoznala. Já vím svoje.

24.8.2017 v 10:45 | Karma článku: 8.28 | Přečteno: 164 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1378
matka, podnikatelka, filantropka

Seznam rubrik

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.