Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O stárnoucí populaci a péči o děti

2. 04. 2015 10:00:00
Česká, potažmo evropská populace stárne. Píše se o tom stále. Naposledy jsem zaznamenala rozsáhlou stať o tomto tématu v týdeníku Ekonom. O tématu se hovoří v různých kontextech, nejčastěji však v souvislosti s důchodovou reformou. Nechci zde proto opakovat již mnohokrát řečené. Spíše mi jde o to, zamyslet se nad tím ve světle fenoménu, kterým se dlouhodobě zabývám - tedy v kontextu postavení rodin samoživitelů ve společnosti.

Většina odborníků se shodne na tom, že lékem proti vymírání populace je jednoduché řešení - mít děti a to minimálně v takové počtu, aby vyrovnal počet úmrtí. Dokonce i laická veřejnost by pro tentokrát mohla dát odborníkům za pravdu, protože to dá selský rozum. Bohužel zde shoda končí. A to nejen mezi odborníky a laiky, ale také mezi odborníky navzájem. A zatímco odborníkům a vládám minulého režimu stačila relativně jednoduchá opatření, která vyústila ve vlnu porodnosti známé jako Husákovy děti, dnešní odborníci a vlády to mají o poznání složitější. Moderní doba totiž potenciálním rodičům klade do cesty mnohé pasti. Rodičovství dnes není nutnost, jak to bylo kdysi. Ani svazek manželský nepožívá bývalé autority. Navíc je rodičovství dnes do jisté míry alternativa, které konkuruje spousta jiných možností, jak naložit se svým životem jako například budování kariéry nebo jen tak si bezstarostně užívat života. A vlády, přestože by pravděpodobně rády ukázaly svou akceschopnost v tomto ohledu, nemohou najít ten správný recept.

Přitom by možná stačilo ukázat, že na rodině skutečně záleží. A to nejen na rodině v tradičním slova smyslu, tedy dva rodiče a děti, ale také na rodině, která se v moderní společnosti objevuje čím dál tím častěji, tedy na rodině jednorodičovské. Protože nejlepší reklamou pro porodnost jsou hmatatelné příklady péče státu o rodiny, nikoli pouze politická prohlášení. Moderní stát, který má snahu ingerovat do spousty věcí, které by se bez jeho asistence obešly, poněkud kulhá za realitou v ohledech, které jsou pro jeho budoucnost skutečně podstatné. Nechme promluvit čísla. V ČR je téměř 1,2 milionu rodin se závislými dětmi (děti do 26 let). Z toho celých 29 % jsou rodiny jednorodičovské, tedy téměř jedna třetina rodin vychovávajících nové daňové poplatníky. Kvalita jejich výchovy je dána kvalitou podmínek, které pro ně stát vytvoří. A nehovořím primárně o přímé finanční podpoře. Hovořím spíše o podmínkách systémových, včetně způsobu, jakým se o celém problému vede debata ve veřejném prostoru. Zkuste si například koupit zvýhodněnou rodinou vstupenku do zoo, když paní pokladní nikde nevidí tatínka nebo každý den odrážet útoky paní učitelky ve školce, že opět vyzvedáváte Anetku jako poslední.

Svět se ubírá velmi rychlým tempem vpřed. I svět rodiny, jako příslovečného základu státu prochází dnes bouřlivým vývojem. S klesající důvěrou ve svazek manželský a stoupající tendencí vytvářet volnější svazky, bude jednak přibývat jednorodičovských rodin a jednak se do nich bude rodit čím dál tím více dětí. Může se s tím nesouhlasit, může se nám to nelíbit, ale to je tak všechno, co s tímto moderním fenoménem můžeme dělat. Respektive to, co s tím může udělat stát, je nastavit takové podmínky, aby všechny typy rodin, včetně těch jednorodičovkých, měly pocit, že s nimi stát počítá, že si jich váží a vytváří jim podmínky k důstojnému životu. Jinými slovy vyslat jasný signál nebát se mít děti. A ukázat, že samoživitelství, které většinou přichází a vychází z nutnosti, není diagnóza, ale plnohodnotná alternativa k tradiční rodině.

Proto mám návrh. Vytvořme podmínky pro to, aby se v této zemi žilo dobře a jednodušeji i rodinám samoživitelů. Odmění se nám všem tím, že vychovají kvalitní občany (a budoucí plátce důchodů nás všech).

Ivana Tykač

Autor: Ivana Tykač | čtvrtek 2.4.2015 10:00 | karma článku: 18.32 | přečteno: 1077x

Další články blogera

Ivana Tykač

Kolik dětí máš, tolikrát jsi Evropankou

Četla jsem nedávno své dvouleté dcerce pohádku na dobou noc. Volba bezděčně padla na českou klasiku o Smolíčkovi.

2.2.2016 v 13:50 | Karma článku: 28.25 | Přečteno: 1098 |

Ivana Tykač

Emancipace versus islamizace

Před časem jsem četla velmi inspirativní rozhovor s Danem Schueftanem, bývalým poradcem premiérů Jicchaka Rabina a Ariela Šarona, jehož slova i sám redaktor uvodil jako osvobozující názory.

29.9.2015 v 12:05 | Karma článku: 42.29 | Přečteno: 2461 |

Ivana Tykač

Muslimské šátky povoleny – rok poté

V těchto dnech uplynul přesně rok od chvíle, kdy Českem hýbala kauza okolo zákazu nošení muslimských šátků ve škole a kdy ve prospěch muslimských studentek zasáhla ombudsmanka Anna Šabatová.

5.9.2015 v 8:02 | Karma článku: 41.39 | Přečteno: 2592 |

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Šťavnatá sobota: kácení v lese a vařená kočička

Sobota ve znamení motorové pily a kosy. Taky Smart, který zjistil, že není terénní SUV. Manžel s rozdrápanýma rukama, žena s hlínou pod nehty, vodáci asi ve sto lodích. Ploučnice je někdy jak Václavák v podvečer.

24.6.2017 v 22:32 | Karma článku: 8.26 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jan Tichý

Chata mne na stará kolena vyučí

Sic má kolena nejsou tak stará, vyučovat se nechávám už jen životem. Dle hesla: „neuč se, život tě naučí“. V mládí (to se tenkrát nosilo) jsem se učil, a protože na učňák jsem byl moc „chytrý“, vrhl jsem se na gympl a na vysokou.

24.6.2017 v 20:05 | Karma článku: 10.56 | Přečteno: 288 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Čtyři ženské na chalupě

Není nad pohodu. Když vás nikdo tzv. neprudí. Kdy můžete být sama sebou a to navzdory reklamě bez masek líčidel, ale i bez všech "nutností", kterým podléháme a přitom nás tísní, bez korzetu stresu.

24.6.2017 v 16:40 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 385 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem byl u věštkyně

Starobyle zařízený pokoj s vysokým stropem a těžkými závěsy na oknech byl osvětlený tlumenou září trojramenného svícnu. Na kulatém stolku, pokrytém temně rudým ubrusem ležely vykládací karty a veliká křišťálová koule.

24.6.2017 v 16:07 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 368 | Diskuse

Dana Adámková

Roztržitá

Každý, to občas zažije, prostě den blbec. To hned po ránu se na vás i káva šklebí. Leknete se vlastního odrazu v zrcadle, i když se na sebe hezky usmíváte.

24.6.2017 v 12:11 | Karma článku: 13.03 | Přečteno: 298 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1376
matka, podnikatelka, filantropka

Seznam rubrik

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.