Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Alimenty, samoživitelky a fakta

15. 01. 2015 16:00:00
Sleduji mediální debatu o výživném na děti, které by měl za neplatící rodiče převzít a následně vymáhat stát a ráda bych touto formou přispěla k diskutovanému tématu. V prvé řadě bych chtěla říci, že iniciativě ministryně Marksové se nedá než tleskat ve stoje. Proč?

Dlouhodobě se zabývám a svou činností podporuji ženy samoživitelky v jejich nelehké životní situaci. Životní osudy, se kterými se dnes a denně v naší obecně prospěšné společnosti setkáváme, jednoznačně dávají za pravdu ministerské, respektive vládní iniciativě. Samoživitelky se totiž dostávají do situace, kdy se najednou ocitnou na všechno samy - práce, nové bydlení, placení účtů, výchova dětí. Mnohdy jsou ještě navíc, díky nezodpovědnosti svých partnerů, zadluženy. Když se k tomu přidá i neplacení výživného, pak se problémy začnou řetězit. A tato spirála je silou gravitace táhne ke dnu. Žena, která si mnohdy relativně spokojeně žila ve středostavovských poměrech, se najednou ocitá na dně společenského žebříčku, a pokud se jí nedostává podpory jejího sociálního okolí - rodiny a přátel, pak to nevyhnutelně vede k hlubokému propadu nejen finančnímu, ale také psychickému. A kdo tím vším trpí nejvíc? Samozřejmě děti. Děti, které na situaci nenesou žádný podíl, ale jsou rodinnou situací významně poškozeny, v extrémních případech i na celý život.

Možná si budete říkat, že to vidím zkresleně právě proto, že se zabýváme těmi nejohroženějšími případy. I my jsme měli podobné pochybnosti, proto jsme nechali zpracovat reprezentativní výzkum, který by fenomén samoživitelství popsal. Přestože se výsledky právě v těchto dnech finalizují, již nyní z nich lze vyčíst, že Česká republika má skutečný problém. Díky narůstající krizi rodiny projevující se především dramatickým nárůstem počtu dětí narozených mimo manželství a vysokou mírou rozvodovosti, vzniká mnoho tzv. sólorodičovských rodin, tedy rodin s jedním rodičem a dětmi. V současnosti je v České republice takových rodin téměř 300 000, což znamená, že je to 29 % všech českých rodin s tzv. závislými dětmi. Oněch 29 % jednorodičovských domácností představuje 400 000 dětí. Alarmující je zároveň i skutečnost, že z 90-ti % vedou tyto rodiny ženy - sólomatky. Ze studie jednoznačně plyne, že právě pozice sólomatky s sebou nese žalostné vyhlídky na alespoň uspokojivý život. Důvodů, proč tomu tak je, existuje více, ale jeden z těch nejrizikovějších je neplacení výživného ze strany otce. Jinými slovy, sólomatka má výrazně větší pravděpodobnost, že upadne do chudoby. Odborníci v této souvislosti hovoří o tzv. feminizaci chudoby.

Nechci zde citovat všechny poznatky, na které přišel náš průzkum (mimochodem brzy bude publikován), ale chci spíše na základě vybraných tvrdých dat demonstrovat, že jde o problém skutečný, nikoli pouze domnělý. Čísla potvrzují správnost záměru ministryně Marksové. A není to pouze český problém. Studie a zkušenosti z ostatních evropských zemí jednoznačně ukazují, že starost státu v této oblasti vede k lepším životním podmínkám jednorodičovských domácností, tedy sólomatek.

O to překvapivější jsou hlasy z druhého tábora odpůrců ministerského opatření, kteří například tvrdí, že “by stát na sebe neměl brát odpovědnost jedinců”. S tím lze souhlasit, ale pouze do chvíle, kdy nemožnost efektivního vymáhání způsobuje, že se sólomatky dostanou ke svým penězům s obrovským zpožděním, nebo se k nim nedostanou vůbec. Zatímco peníze na výživné jsou v nedohlednu, měsíční výdaje na chod domácnosti je potřeba platit s železnou pravidelností. Často se pak stává, že sólomatka se svým příjmem nevyjde a musí si půjčit. A kola dluhové spirály se začínají roztáčet.

Jednorodičovské domácnosti jsou tady. Je to trend, kterému se nelze bránit tak, že ho budeme ignorovat. Moderní stát má jedinou šanci: tomuto trendu se přizpůsobit a usnadnit život všem, kdo jdou touto cestou. Protože ve svém důsledku tato opatření pomáhají těm nejpotřebnějším, tedy dětem.

Ivana Tykač

Autor: Ivana Tykač | čtvrtek 15.1.2015 16:00 | karma článku: 21.08 | přečteno: 1934x

Další články blogera

Ivana Tykač

Kolik dětí máš, tolikrát jsi Evropankou

Četla jsem nedávno své dvouleté dcerce pohádku na dobou noc. Volba bezděčně padla na českou klasiku o Smolíčkovi.

2.2.2016 v 13:50 | Karma článku: 28.36 | Přečteno: 1100 |

Ivana Tykač

Emancipace versus islamizace

Před časem jsem četla velmi inspirativní rozhovor s Danem Schueftanem, bývalým poradcem premiérů Jicchaka Rabina a Ariela Šarona, jehož slova i sám redaktor uvodil jako osvobozující názory.

29.9.2015 v 12:05 | Karma článku: 42.29 | Přečteno: 2461 |

Ivana Tykač

Muslimské šátky povoleny – rok poté

V těchto dnech uplynul přesně rok od chvíle, kdy Českem hýbala kauza okolo zákazu nošení muslimských šátků ve škole a kdy ve prospěch muslimských studentek zasáhla ombudsmanka Anna Šabatová.

5.9.2015 v 8:02 | Karma článku: 41.39 | Přečteno: 2592 |

Ivana Tykač

O stárnoucí populaci a péči o děti

Česká, potažmo evropská populace stárne. Píše se o tom stále. Naposledy jsem zaznamenala rozsáhlou stať o tomto tématu v týdeníku Ekonom. O tématu se hovoří v různých kontextech, nejčastěji však v souvislosti s důchodovou reformou. Nechci zde proto opakovat již mnohokrát řečené. Spíše mi jde o to, zamyslet se nad tím ve světle fenoménu, kterým se dlouhodobě zabývám - tedy v kontextu postavení rodin samoživitelů ve společnosti.

2.4.2015 v 10:00 | Karma článku: 18.32 | Přečteno: 1079 |

Další články z rubriky Ostatní

David Vlk

Poslúchaj vnuku, ty taky kúříš tu marijánu???

"No a nechceš to?? Kúříš to, nebo nekúříš? Tož néni toho božího daru škoda? Šak je to také pěkné kvítko!!"

24.8.2017 v 12:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Ladislav Kratochvíl

Psaní všemi dvaceti

Jelikož nejsem školená písařka, trvá mi napsání jedné stránky A4 docela dlouho. Do klávesnice totiž „klofu“ jedním prstem jedné ruky a zdůvodňuji si to tak, že není důležité, jak rychle člověk píše, ale co napíše.

24.8.2017 v 12:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Karel Trčálek

Pohostinnost českého národa je jen vylhaný mýtus

Není pohostinnost jako pohostinnost. Kdo jinému postel stele, sám na ní umírá. Po návratu z pohostinství je každý praotcem Čechem, respektive jeho dcerami

24.8.2017 v 11:48 | Karma článku: 5.73 | Přečteno: 167 | Diskuse

Pavel Vrba

Kdo ho vůbec zná? Paulo Coelho.

Na druhou stranu, já bych tohoto spisovatele také neznal, kdybych při pročítání různých citátů nenarazil právě na ty jeho. A přestože má za sebou i bouřlivý život, řada jeho myšlenek mě oslovuje.

24.8.2017 v 11:30 | Karma článku: 7.79 | Přečteno: 122 | Diskuse

Dana Adámková

Psíma očima

Tož nevím, co se u nás bude dít, jenom tuším, že přestavba kuchyně bude asi kvůli mně a mým dětem. Panička začíná být nějaká nervózní. Snaží se, abych nic nepoznala. Já vím svoje.

24.8.2017 v 10:45 | Karma článku: 8.28 | Přečteno: 164 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1378
matka, podnikatelka, filantropka

Seznam rubrik

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.